Historie klobouků

Home ⁄ Historie klobouků

O jménech klobouků dříve a dnes

Když se řekne „klobouk“, většina lidí si představí tvar. Kloboučník ale slyší hlavně jméno – protože právě názvy rozhodují, co si zákazník vyhledá, jakému stylu důvěřuje a co čeká, že mu přijde v balíčku.

A to je na kloboucích krásné: jména nejsou jen popis. Jsou to malé příběhy.

Někdy je v nich divadelní premiéra, jindy šlechtické panství, jindy omyl, který se stal světovým marketingem.

Pojďme si je rozmotat tak, aby to bylo srozumitelné i dnes – v době e-shopů, hashtagů a módních návratů.

Jak vznikaly názvy klobouků (a proč se v tom lidé ztrácí)

V praxi se jména klobouků rodí nejčastěji z pěti zdrojů:

  1. podle osoby (vynálezce, zákazníka, výrobce)
  2. podle příběhu, knihy nebo divadla
  3. podle místa (často i omylem)
  4. podle tvaru (geometrie, přirovnání)
  5. podle funkce nebo komunity, která ho nosí

A teď konkrétně.

1) Když klobouk pojmenuje divadlo: fedora a trilby

Některé názvy jsou doslova kulturní stopa.

Fedora je jeden z nejznámějších příkladů. Oxford English Dictionary uvádí, že jméno souvisí s hrdinkou hry Fédora (1882) od Victoriena Sardoua a s tím, jak se název přenesl na typ měkkého plstěného klobouku. OED+1
Z hlediska pojmenování je důležité, že „fedora“ je dnes pro mnoho lidí obecné slovo pro „elegantní měkký klobouk“ – i když se střihově může lišit.

Trilby má podobně „literární“ původ. Oxford Reference přímo spojuje název trilby klobouku s postavou Trilby a se scénickou adaptací románu George du Mauriera, kde se tento styl objevil a jméno se ujalo. Oxford Reference

Co z toho plyne pro současnost:

  • lidé často zaměňují fedoru a trilby (v běžné řeči je to dnes skoro standard),
  • zákazník obvykle nehledá historickou přesnost, ale dojem: „to je ten klobouk jako z filmu …“

Rozdíl mezi fedorou a trilby je hlavně v šířce a tvaru krempy a v celkové „silhouette“ na hlavě:

  • Krempa (okraj): Fedora mívá středně širokou až širokou krempu (často cca 2–3″ / 5–7,5 cm), kterou lze tvarovat (typicky dolů vpředu a nahoru vzadu – „snap brim“).
    Trilby má naopak úzkou krempu (často 1–2″ / 2,5–5 cm), výrazněji sklopenou vpředu a lehce vytočenou nahoru vzadu (tzv. „stingy brim“ vzhled).
  • Koruna (crown): Oba typy bývají „vmačkané“/tvarované (indent), ale u trilby se běžně popisuje nižší a štíhlejší dojem, zatímco fedora působí robustněji a klasičtěji (často s typickým předním „pinchem“).
  • Jak se nosí a jak působí: Trilby se často nosí víc „na týlu“, s ležérnějším dojmem;
  • Fedora se nosí spíš víc dopředu, protože širší krempa dává stín a působí formálněji.

2) Když klobouk pojmenuje šlechtic a výrobce: bowler (derby)

Bowler (v USA často „derby“) je ukázka názvu, který vznikl v řemesle a u klienta.

Lock & Co. popisuje, že klobouk byl vyroben roku 1849 na objednávku Edwarda Coke pro ochranu správců panství (gamekeepers) – měl být nízký, pevný a držet na hlavě. Lock & Co. Hatters
Stejnou linii potvrzuje i British Hat Guild: ikonický „Coke“ (bowler) vznikl u Lock & Co. v roce 1849 na zakázku pro Edwarda Coke. The British Hat Guild

Co z toho plyne pro dnešek:

  • bowler/derby je jméno, které zákazník často zná z filmů (Chaplin, britská tradice),
  • hodí se do popisků jako „pevný, klasický, britský střih“ – lidé přesně tohle čekají.

více o buřince v zamostatném příspěvku .. zde:

3) Když se omyl stane legendou: „panama“ z Ekvádoru

Panama hat je jeden z nejznámějších módních omylů, který se už nevrátí zpátky.

UNESCO má tradiční tkaní ekvádorského „toquilla straw hat“ zapsané jako nehmotné kulturní dědictví – a přímo vysvětluje řemeslný proces i původ v Ekvádoru. UNESCO ICH+1
To, že svět tomu říká „panama“, je historický důsledek obchodu a cestování – ale řemeslná identita je ekvádorská.

Co z toho plyne pro dnešek:

  • lidé budou dál hledat „panama“, i když chtějí ekvádorský klobouk,
  • v popisu je fér říct „panama (toquilla)“ – uspokojíš vyhledávání i pravdivost.

4) Když název popisuje tvar: cloche a „zvon“

Některé názvy jsou jednoduché: klobouk vypadá jako něco konkrétního.

Cloche je „zvon“ (francouzsky) a právě z tohoto tvaru a názvu vychází i historické vysvětlení: EBSCO popisuje cloche jako přiléhavý, zvonovitý dámský klobouk typický pro 20. léta, a zmiňuje i rané datace a spojení s Paříží. EBSCO
Metropolitan Museum of Art navíc ukazuje vývoj cloche stylu mezi 1910s a 1920s na konkrétním sbírkovém kusu. The Metropolitan Museum of Art

Co z toho plyne pro dnešek:

  • „cloche“ je výborné slovo do kategorií a filtrů (zákazník často ví, že chce „20s vibe“),
  • u zákazníků fungují i české varianty typu „zvonový klobouček“ jako vysvětlení.

5) Když jméno vznikne z hovorové řeči: beanie

Beanie je typické moderní slovo, které zní přátelsky, jednoduše – a proto se ujalo globálně.

Merriam-Webster uvádí etymologii jako odvození od „bean“ ve smyslu „hlava“ + zdrobňující přípona a přidává i časovou stopu (first known use 1904). Merriam-Webster

Co z toho plyne pro dnešek:

  • „beanie“ je dnes běžné i v českých e-shopech, ale zákazník často čeká úplet (ne sešitý „studentský“ typ),
  • u produktů je dobré doplnit materiál a konstrukci (úplet / šitý / bez lemu / s lemem).

6) Funkce dala jméno: baseball cap a dnešní svět kšiltovek

Kšiltovky jsou dnes samostatný vesmír – a zároveň krásný příklad, jak se název z funkce přelije do módy.

MLB má přehled „baseball cap history and timeline“, kde zmiňuje rané „lids“ podobné dnešním kšiltovkám (včetně týmů jako Brooklyn Excelsiors) a vývoj typů čepic v čase. MLB.com
A Baseball Hall of Fame ukazuje, že už koncem 19. století se prodávalo více stylů baseballových čepic a že šlo o běžné sportovní zboží své doby. exhibits.baseballhalloffame.org

Co z toho plyne pro dnešek:

  • „baseball cap“ je dnes módní termín i mimo sport (často znamená prostě kšiltovku),
  • u zákazníků fungují dodatky typu „dad cap“, „snapback“ atd. – ale to už je jazyk subkultur a trendů.

______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

pod čarou

Dovětek pod čarou: starší názvy klobouků a pokrývek hlavy

Níže uvádím starší a nářeční pojmenování pokrývek hlavy (a příbuzných typů), která se v českém prostředí vyskytovala v různých obdobích.

Část názvů se týká vojenských helem a přílbic, protože ve starších textech se význam „pokrývky hlavy“ často prolínal s ochranou hlavy v boji.

  • Klobúk / klobouk – starší podoba dnešního slova klobouk. V některých starých užitích mohlo označovat i typ vojenské ochrany hlavy.
  • Leb / lebka – velmi staré označení jednoduché (původně vojenské) pokrývky hlavy. V nářečích se později význam posunul: někde označuje přiléhavou čepici, jinde kulatou horní část klobouku nebo škrobený krojový čepec.
  • Přielbicě → přílbice → přílba – historické pojmenování pro přilbu (ochrannou pokrývku hlavy). Postupně se ustálila dnešní podoba přílba.
  • Helm / helmelín / helma – výraz převzatý z německého prostředí pro rytířskou přilbu. Později se v češtině běžně užívá helma pro různé typy ochranných helem.
  • Kapalín / kapalec (a dial. kapeluš) – starší názvy pro železný klobouk/helmu se střechou. Dialektická forma kapeluš bývá spojovaná s „kloboukem se širokou střechou“.
  • Šišák – název klobouku/helmy připomínající tvarem šišku; patří do skupiny pojmenování vzniklých podle tvarové podobnosti.
  • Korčák – nářeční pojmenování odvozené z přirovnání k „korci“ (duté míře na obilí). Typické obrazné pojmenování podle tvaru.
  • Kolomaznice (pro cylindr) – lidová přezdívka pro cylindr podle podobnosti s nádobou na kolomaz.
  • Kastrol – expresivní, posměšné označení nevzhledného klobouku (opět podle podobnosti s kuchyňskou nádobou).
  • Hennin (u nás také „roh“) + šlojíř – vysoký kuželovitý dámský klobouk známý ze středověké módy; „roh“ je domácí popisný název, šlojíř je lehký závojový doplněk na špici.
  • „České klobouky“, birety, české čepce – dobové pojmenování typů vysokých pokrývek hlavy (zejména v 16. století), kdy se mísily domácí a importované módní vlivy.
  • Gevěrec (a nářečně gebirek, keberec; ve starší češtině i kyvíř) – starší/moravská pojmenování vysokých pokrývek hlavy; slovo přežilo i v posunutých významech (čepice/klobouk, někde i posměšně pro ošumělý klobouk).
  • Homolec / homolka – pojmenování odvozené od tvaru připomínajícího homoli.
  • Hrotek – vyšší klobouk se širokou portou; název je žertovný, opřený o přirovnání k běžnému předmětu (tvarová nadsázka).
  • Hromovník / hromovják – označení pro vysoký klobouk se širokou střechou vyhnutou vzhůru; motivace je žertovná a významově souvisí s dojmem „mohutnosti / velikosti“.
  • Horyl’ (a srov. horyják) – nářeční názvy vysokých klobouků; uvažuje se motivace „hora“ ve významu „vysoké, velké“.
  • Hucáň / hucán – valašské/hanácké pojmenování, které se tradičně spojuje s etnografickým kontextem (pojmy se v lidové kultuře často přelévají mezi oděvem, obuví a označením skupin).
  • Cylindr – název přímo vychází z „válcového“ tvaru.
  • Klak – historické pojmenování sklápěcího cylindru.
  • Tvrďák / tvrďas – hovorové názvy pro klobouk s tvrdším, vyztuženým dýnkem (pojmenování podle vlastnosti).
  • Buřinka / bouřka – tradiční názvy tvrdého klobouku (významově navázané na „odolnost“ a nepohodu). V pramenech se objevují i další dobové přezdívky typu mračno nebo lapač.
  • Kastor – název materiálu (vlněné sukno s vlasem; historicky se zmiňuje i vazba na bobří srst), který se přenesl i na samotný typ klobouku.
  • Hučka – expresivní označení (často nelichotivé, zejména pro dámské klobouky), které zní jako počeštěná cizí inspirace.
  • Kokrhel – starší posměšné pojmenování pro nevkusný, nápadně zdobený dámský klobouk; v kázáních se objevuje jako symbol přehnané okázalosti.
  • Švábka – historické označení malého kloboučku se stříškou z chlupatého materiálu; název nese dobovou narážku na německý vkus.
  • Chomút – označení klobouku se dvěma „růžky“ (tvarová asociace s koňským postrojem); typické morální odsudky se v minulosti často pojily právě k podobně výstředním tvarům.
  • Měchura – posměšné jméno pro velký neforemný klobouk (přirovnání k velkému měchu).
  • Šašír – nářeční/slovácké označení starého klobouku, nejspíš s cestou přes další jazyky.
  • Šlafoň – pojmenování pro povadlý, „ochablý“ klobouk (výraz silně vystihuje stav věci).
  • Plzák / plzačisko – nářeční expresivní jméno pro starý klobouk (a někde i pro starý hřib); motivace je pocitová, „nehezké/uválené“.
  • Čapúch / čamúch – nářeční názvy starého klobouku, navázané na představu nízkého, baňatého tvaru.
  • Klapák / klapoč – označení klobouku se svěšenou střechou („visí dolů“).
    Pozor na záměnu: klopňáček je naopak elegantní dámský klobouk s klopenou střechou (pojmenování od „klopený“).
  • Gorič / gorýč – moravské označení nehezkého klobouku; motivace se vykládá různě (nabízí se přenesení pocitu „nepříjemnosti“ podobně jako u některých názvů hub).
  • Minét – regionální, málo průhledné pojmenování nelichotivého typu klobouku; původ není jistý.