Při studiu historie dámských klobouků a společenských pravidel se mi potvrdilo , že klobouk nikdy nebyl jen ochranou hlavy nebo módním doplňkem.

Po dlouhou dobu byl součástí společenského oděvu a zároveň vyjadřoval denní dobu, charakter příležitosti, míru formálnosti i postavení ženy ve společnosti.

Právě proto nelze určitý klobouk označit jednoduše jako „společenský“ bez ohledu na situaci.

Stejný klobouk může být vhodný na odpolední zahradní slavnost a nevhodný na večerní ples. Jiný může být perfektní na dostihy, ale příliš výrazný na svatbu nebo pohřeb.

Základním pravidlem proto není samotný tvar klobouku, ale soulad s příležitostí.

Denní a večerní klobouk

Za nejdůležitější považuji rozdělení podle denní doby.

Klasický dámský klobouk je především součástí denního oděvu.

Nejpřirozenější prostor pro něj představuje dopoledne a odpoledne – tedy svatby, zahradní slavnosti, slavnostní obědy, dostihy, společenské sportovní akce, recepce nebo jiné formální denní události.

S přechodem do večera se charakter oblečení mění.

Denní šaty, kostým nebo coat dress ustupují večerním šatům, výraznějším šperkům a jinému typu účesu.

Proto není přesné tvrdit, že „po šesté hodině se klobouk nesmí nosit“.

Přesnější je říci, že s večerním oděvem zpravidla končí i klasický denní společenský klobouk.

Dopoledne

Dopolední klobouk bývá zpravidla klidnější a praktičtější.

Vhodné jsou zejména:

• menší a středně velké klobouky,
• cloche,
• toque,
• elegantní plstěné modely,
• menší klobouky s krempou,
• v létě jemné slaměné klobouky.

Materiál by měl odpovídat roční době.

K lehkým letním šatům je přirozenější jemná sláma než těžká plsť. K podzimnímu kabátu naopak působí lépe plstěný nebo textilně bohatší model.

U dopoledního klobouku bych vždy sledovala i prostředí.

Pokud žena sedí v kostele, restauraci nebo v prostoru s dalšími lidmi těsně za sebou, nesmí klobouk omezovat jejich výhled.

Odpoledne

Právě odpoledne nabízí největší prostor pro klasickou společenskou kreativitu.

Sem patří příležitosti:

• garden party,
• dostihy,
• svatby,
• slavnostní recepce,
• společenské obědy,
• některé kulturní a sportovní události.

Odpolední klobouk může být výraznější než dopolední.

Může mít větší krempu, výraznější asymetrii, květiny, peří, mašle nebo konstrukčně zajímavější tvar.

Přesto musí vždy respektovat charakter události.

Na dostizích může být výraznost žádoucí.

Na svatbě už bych byla opatrnější.

Na pohřbu by byla podobná výraznost nevhodná.

Večer

Večer se klasický denní klobouk zpravidla odkládá.

K večerním šatům, black tie nebo velmi formální večerní róbě se velký klobouk s krempou běžně nenosí.

Je možné použít:

• drobný cocktail hat, malý fascinátor
• headpiece,
• šperk do vlasů,
• hřeben,
• květinu,
• malé peří,
• velmi subtilní ozdobu.

Je ale důležité nezaměňovat večerní ozdobu vlasů za klasický denní klobouk.

Historicky byly večerní kloboučky běžnější než dnes, zejména v první polovině 20. století. Současná etiketa je v tomto směru mnohem střídmější.

Musí žena klobouk v interiéru sundat?

Tady jsem narazila na jeden z nejčastějších omylů.

Pravidlo „v místnosti se klobouk vždy sundává“ vychází hlavně z mužské etikety.

U dámského společenského klobouku to tak jednoduché není.

Pokud je klobouk součástí kompletního společenského oděvu, může jej žena při formální denní události ponechat i v interiéru.

Typickým příkladem je svatba nebo církevní obřad.

Naopak sportovní čepice, praktický venkovní klobouk nebo jiná funkční pokrývka hlavy se v interiéru zpravidla odkládá.

Rozhodující je také ohleduplnost.

Pokud klobouk zakrývá výhled ostatním, měla by jej žena sundat bez ohledu na to, zda by jej tradičně směla ponechat.

Věk ženy

Další rozšířený mýtus říká, že velké klobouky patří starším ženám a malé fascinátory mladým.

Jako pevné pravidlo to neplatí.

Věk ovlivňuje spíše způsob, jakým je klobouk stylově vnímán.

Mladší žena může velmi dobře nosit klasický velký klobouk, pokud odpovídá příležitosti a jejímu oblečení.

Starší žena zase nemusí být odkázána na konzervativní nebo mohutné modely.

Důležitější než věk je:

• tvar obličeje,
• proporce postavy,
• účes,
• charakter události,
• dress code,
• osobní styl.

U velmi mladých dívek bývají vhodnější lehčí a méně formální pokrývky hlavy.

U dospělých žen bych ale věk nepovažovala za základní kritérium.

Svatba

Svatba je jednou z příležitostí, kde má dámský klobouk stále velmi silné postavení.

Nejlépe funguje u dopoledního nebo odpoledního obřadu a u formálnější svatby.

Vhodný může být:

• klobouk s menší nebo střední krempou,
• toque,
• pillbox,
• percher,
• elegantní headpiece.

Hostka by ale neměla svým kloboukem zastínit nevěstu nebo matku nevěsty.

Na svatbě proto považuji za důležité pravidlo zdrženlivosti.

Klobouk má podtrhnout slavnostnost, ne udělat z hostky hlavní atrakci.

Pokud se svatba večer přesune do podoby plesu nebo večerního tanečního programu, denní klobouk už zpravidla není vhodný.

Pro Matku nevěsty ale tyto pravidla neplatí. maminka si může zvolit i velký modelový klobouk. Maminka z podstaty nemůže dceru zastínit, ale naopak podtrhuje její krásu.

Vhodný je luxusní na zakázku vyrobený modelový klobouk, citlivě podtrhující eleganci

A matkou ženicha to je již ošemetné. Zde je na místě zvolit střídmější , ale luxusní modelový kus vyrobený na zakázku s citem pro celkový outfit.

A jak je to s Babičkou? Babička je vlastně druhou královnou svatby a po vzoru Královny matky Elizabet II. je zde prostor pro něžnou jenmou eleganci .

Pohřeb

Na pohřbu má klobouk úplně jinou funkci než na dostizích nebo svatbě.

Nemá přitahovat pozornost.

Má završovat důstojný a střídmý oděv.

Vhodné jsou:

• jednoduché černé nebo velmi tmavé klobouky,
• toque,
• pillbox,
• menší klobouk s krempou,
• jednoduchý závoj.

Nevhodné jsou:

• výrazné květiny,
• velké dekorace,
• dramatické peří,
• příliš módní konstrukce,
• velmi světlé a křiklavé barvy.

Smuteční závoj má silný symbolický význam a hodí se především pro nejbližší pozůstalé nebo velmi formální pohřeb.

Divadlo

Dnes už se běžně do divadla společenský klobouk nevyžaduje.

Historicky tomu bylo jinak.

Ještě v první polovině 20. století bylo běžné, že ženy chodily do divadla a opery v kloboucích.

Dnes je ale nejdůležitější ohleduplnost.

Velký klobouk v hledišti může zakrývat výhled lidem za nositelkou, a proto je nevhodný.

Pokud žena přichází do divadla v denním klobouku z jiné události, měla by zvážit jeho odložení.

Opera

Opera zůstává formálnější než běžné divadlo, ale ani zde už klasický večerní klobouk není běžnou součástí oděvu.

Vhodnější jsou:

• šperk do vlasů,
• velmi malý headpiece, baretek, fascinátor
• elegantní účes,
• drobný cocktail hat.

Velká krempa v hledišti je nevhodná.

Ples

Ples je večerní společenská událost.

Klasický denní klobouk se proto k plesovým šatům zpravidla nenosí.

Místo něj nastupují:

• společenský účes,
• šperky,
• večerní ozdoby vlasů,
• případně velmi slavnostní headpiece.

Tiára patří do jiné kategorie a rozhodně ji nelze chápat jako běžnou večerní náhradu klobouku.

Dostihy

Dostihy jsou jedna z mála příležitostí, kde může být klobouk opravdu výrazný a módně odvážný.

Právě zde je dovoleno mnohem více než na svatbě.

Vhodné jsou:

• široké krempy,
• výrazné asymetrické tvary,
• peří,
• květiny,
• sochařské konstrukce,
• nápadnější barvy.

Na dostizích je módní prezentace součástí samotné společenské události.

To ale neznamená, že čím větší klobouk, tím lepší.

Klobouk musí být stále dobře vyvážený k postavě, šatům a proporcím nositelky.

Pólo

Pólo je společenská sportovní událost, ale zpravidla působila méně teatrálně než dostihy. Ale to již neplatí a na Pólu se dnes vynáší opravdu luxusní modelové nádherné výrazné klobouky, které podtrhují společensky status ženy . Kladen je zde důraz na precizní ruční práci na zakázku ve stylu „Haute couture“ a

Vhodný je:

• elegantní synamai klobouk,
• středně široká krempa,
  • bohatě zdobený fascinátor
• zakázkový společenský model.

Je potřeba myslet na vítr, pohyb po trávníku a praktičnost.

Klobouk by měl působit elegantně, kuxusně a dokonale

Golf

Při samotné hře na golf se nenosí klasický společenský klobouk.

Používají se funkční pokrývky:

• visor,
• kšilt,
• sportovní klobouk,
• sun hat.

V clubhouse bývá sportovní pokrývka hlavy často odkládána.

Při společenském golfovém obědě, svatbě nebo jiné slavnostní akci může být dámský společenský klobouk zcela vhodný.

Je tedy potřeba rozlišit sportovní a společenskou část akce.

Tenis

Na tenisové utkání je velmi vhodný lehký klobouk proti slunci.

Při sezení na tribuně ale nesmí být příliš vysoký ani široký.

Výhled diváků za nositelkou má přednost před módním efektem.

Garden party

Zahradní slavnosti považuji za jednu z nejpřirozenějších příležitostí pro dámský klobouk.

Vhodné jsou:

• lehké slaměné modely,
• elegantní klobouky s krempou,
• toques,
• perchery,
• headpieces. fascinátor

Klobouk může být slavnostní a výrazný, ale stále by měl působit jako součást denního oděvu.

Velmi večerní materiály nebo těžké zimní konstrukce do letní zahrady nepatří.

Křtiny

U křtin je klobouk dnes spíše možností než povinností.

Na formální rodinné křtiny může být velmi elegantní menší denní klobouk.

Na méně formální obřad může žena přijít i bez něj.

Společenský oběd a odpolední čaj

Samotný oběd nebo afternoon tea klobouk automaticky nevyžaduje.

Záleží na prostředí.

Čím slavnostnější a formálnější událost je, tím přirozenější klobouk bude.

Na běžný oběd v restauraci může velmi výrazný klobouk působit přehnaně.

Formální recepce

U recepce je vždy důležitý čas.

Denní recepce může být vhodnou příležitostí pro klobouk.

Večerní recepce už zpravidla ne.

Samotné slovo „recepce“ proto nestačí.

Je potřeba znát:

• čas,
• místo,
• dress code,
• charakter hostitelů,
• míru formálnosti.

Fascinátor

Fascinátor není univerzální náhradou klobouku.

V některých situacích je zcela vhodný.

V jiných je příliš neformální nebo nedostatečně výrazný.

Je také důležité rozlišovat:

• fascinator,
• headpiece,
• percher,
• cocktail hat,
• skutečný klobouk.

Nejsou to stejné věci a ne vždy mají stejnou společenskou hodnotu.

Co tedy při výběru klobouku rozhoduje?

Při své rešerši jsem si vytvořila jednoduché pořadí otázek:

1. Je událost denní, nebo večerní?
2. Jak formální je?
3. Probíhá uvnitř, nebo venku?
4. Budu sedět před dalšími lidmi?
5. Jde o slavnostní, sportovní nebo smuteční událost?
6. Jaký je můj vztah k události – jsem host, hostitelka, matka nevěsty, účastnice ceremonie?
7. Jaké je roční období?
8. Jaký je můj oděv a účes?
9. Teprve potom řeším věk a osobní styl.

Právě to považuji za nejpraktičtější způsob, jak o kloboukové etiketě přemýšlet.

Svatba, dostihy a pohřeb nejsou totéž

Na všech třech událostech může žena mít klobouk.

Jeho společenská funkce je ale úplně jiná.

Na svatbě má doplnit slavnostní oděv, ale nemá zastínit nevěstu.

Na dostizích může být výrazným módním prvkem.

Na pohřbu má být střídmý a důstojný.

Na garden party má působit kultivovaně. lehčeji a jsou dovolen menší „vystřelky“

Na pólu elegantně. luxusně , potrhujicí outfit ,

Na golfu funkčně.

V divadle nenápadně.

Na plese zpravidla vůbec.

To je podle mě samotná podstata správné etikety klobouku.

Nejde o mechanické dodržování pouček.

Jde o schopnost rozpoznat situaci a zvolit takový klobouk, který do ní přirozeně patří.

Klobouk jako společenská řeč

Klobouk je jeden z prvků oděvu, který člověk zaznamená velmi rychle.

Proto má silnou komunikační funkci.

Velká dramatická krempa může na dostizích působit sebevědomě a elegantně.

Stejná krempa na malé rodinné svatbě může působit jako snaha strhnout pozornost na sebe.

Černý toque na pohřbu může vyjadřovat respekt.

Stejný model v kombinaci s výraznými večerními šaty může působit zcela jinak.

Při studiu kloboukové etikety jsem proto došla k jednoduchému závěru:

Správný klobouk není ten nejkrásnější ani nejdražší. Správný je ten, který odpovídá ženě, jejímu oděvu, denní době, místu a společnosti, do které vstupuje

.Při studiu historie dámských klobouků a společenských pravidel jsem zjistila, že klobouk nikdy nebyl jen ochranou hlavy nebo módním doplňkem. Po dlouhou dobu byl součástí společenského oděvu a zároveň vyjadřoval denní dobu, charakter příležitosti, míru formálnosti i postavení ženy ve společnosti.

Právě proto nelze určitý klobouk označit jednoduše jako „společenský“ bez ohledu na situaci.

Stejný klobouk může být vhodný na odpolední zahradní slavnost a nevhodný na večerní ples. Jiný může být perfektní na dostihy, ale příliš výrazný na svatbu nebo pohřeb.

Základním pravidlem proto není samotný tvar klobouku, ale soulad s příležitostí.

ména v první polovině 20. století. Současná etiketa je v tomto směru mnohem střídmější.

Musí žena klobouk v interiéru sundat?

Tady jsem narazila na jeden z nejčastějších omylů.

Pravidlo „v místnosti se klobouk vždy sundává“ vychází hlavně z mužské etikety.

U dámského společenského klobouku to tak jednoduché není.

Pokud je klobouk součástí kompletního společenského oděvu, může jej žena při formální denní události ponechat i v interiéru.

Typickým příkladem je svatba nebo církevní obřad.

Naopak sportovní čepice, praktický venkovní klobouk nebo jiná funkční pokrývka hlavy se v interiéru zpravidla odkládá.

Rozhodující je také ohleduplnost.

Pokud klobouk zakrývá výhled ostatním, měla by jej žena sundat bez ohledu na to, zda by jej tradičně směla ponechat.

Věk ženy

Další rozšířený mýtus říká, že velké klobouky patří starším ženám a malé fascinátory mladým.

Jako pevné pravidlo to neplatí.

Věk ovlivňuje spíše způsob, jakým je klobouk stylově vnímán.

Mladší žena může velmi dobře nosit klasický velký klobouk, pokud odpovídá příležitosti a jejímu oblečení.

Starší žena zase nemusí být odkázána na konzervativní nebo mohutné modely.

Důležitější než věk je:

• tvar obličeje,
• proporce postavy,
• účes,
• charakter události,
• dress code,
• osobní styl.

U velmi mladých dívek bývají vhodnější lehčí a méně formální pokrývky hlavy.

U dospělých žen bych ale věk nepovažovala za základní kritérium.

Náboženství, zahalování vlasů a ženy v uniformě

Náboženství a zakrývání ženské hlavy

Při studiu etikety dámských klobouků jsem narazila i na oblast, která už není jen otázkou módy nebo společenských pravidel. V různých náboženstvích může být zakrytí ženské hlavy projevem úcty, skromnosti, náboženské identity, rodinného stavu nebo přímo součástí náboženského předpisu.

Je proto důležité rozlišovat mezi módním kloboukem a náboženskou pokrývkou hlavy. Mantila, pravoslavný šátek, židovský tichel nebo muslimský hidžáb nejsou pouze jiné druhy klobouku. Jejich význam je hlubší a často zcela odlišný.

Křesťanství

Historická tradice zakrývání ženské hlavy v křesťanství vychází především z 11. kapitoly prvního listu Korintským.

Po dlouhou dobu navíc nebylo možné úplně oddělit náboženský zvyk od běžné společenské módy. Vdaná žena měla ve veřejném prostoru často vlasy zakryté nebo alespoň velmi pečlivě upravené i mimo kostel.

Z tohoto důvodu se později velmi přirozeně propojil společenský dámský klobouk s návštěvou kostela.

Katolický kostel

V katolickém prostředí bylo po staletí zakrývání ženské hlavy při bohoslužbě běžné.

Ženy používaly závoje, šátky, mantily, čepce a později také společenské klobouky.

Ještě ve 20. století bylo naprosto běžné, že žena přišla na mši v elegantním kostýmku a klobouku a během bohoslužby si jej ponechala.

Dnes již obecná povinnost žen zakrývat si během mše hlavu neplatí.

Mantila nebo jiná pokrývka hlavy se ale stále může používat dobrovolně, zejména při tradičněji pojatých bohoslužbách.

Z hlediska etikety je důležité, že žena může vstoupit do katolického kostela v elegantním společenském klobouku a nemusí jej automaticky sundávat.

To je jeden z největších rozdílů mezi tradiční mužskou a ženskou etiketou.

Současně ale platí ohleduplnost. Velký klobouk s širokou krempou, který zakrývá výhled ostatním věřícím, vhodný není.

Protestantské církve

U protestantských církví nelze stanovit jedno společné pravidlo.

Jednotlivé tradice se velmi liší.

V některých církvích bylo historicky běžné, že ženy chodily na bohoslužbu v klobouku a během bohoslužby jej ponechávaly na hlavě.

Dnes už to ve většině protestantských církví není povinností.

Existují ale i konzervativnější křesťanské komunity, například některé mennonitské, amišské nebo anabaptistické skupiny, kde ženy stále používají jednoduché čepce nebo šátky jako znak skromnosti a náboženské identity.

V takovém případě již nejde o módní klobouk, ale o součást života dané komunity.

Pravoslavný kostel

V pravoslaví zůstala tradice ženského zahalování hlavy výraznější.

V mnoha pravoslavných chrámech si ženy při vstupu zakrývají vlasy šátkem nebo lehkým závojem.

Tento zvyk je chápán jako projev úcty, pokory a soustředění na bohoslužbu.

Pravidla však nejsou všude stejná.

V některých slovanských pravoslavných komunitách je zahalení ženy velmi běžné a téměř očekávané. Jinde je dobrovolné.

Z hlediska modistiky je zajímavé, že pravoslavná tradice obvykle dává přednost šátku nebo závoji před klasickým společenským kloboukem.

Při návštěvě velmi tradičního pravoslavného chrámu je proto jednoduchý elegantní šátek zpravidla přirozenější volbou než výrazný módní klobouk.

Judaismus

V judaismu má zakrývání ženských vlasů jiný význam než v křesťanském prostředí.

V ortodoxním judaismu je často spojeno především s manželstvím.

Mnohé vdané ortodoxní židovské ženy si zakrývají část nebo většinu vlasů.

Mohou používat například:

• tichel neboli šátek,
• klobouk,
• turbanovou pokrývku,
• paruku označovanou jako sheitel.

Právě paruka je z evropského pohledu velmi zajímavá. Žena může na první pohled působit, jako by měla vlasy odkryté, ale ve skutečnosti své vlastní vlasy zakrývá.

Přesná pravidla se mezi jednotlivými komunitami liší.

Některé požadují velmi důsledné zakrytí vlasů, jiné dovolují jejich menší část ponechat viditelnou.

Z hlediska historie klobouků je zajímavé, že právě v některých ortodoxních židovských komunitách vznikla velmi propracovaná kultura elegantních dámských klobouků.

Klobouk zde může současně splňovat náboženský požadavek a být výrazem osobního stylu.

Islám

V islámu je zakrytí vlasů spojováno především s principem skromnosti a s náboženskou interpretací ženského oděvu.

Nejznámější je hidžáb, který obvykle zakrývá vlasy, krk a uši, ale ponechává obličej odkrytý.

Existuje ale více forem zahalení:

• hidžáb,
• khimar,
• nikáb,
• čádor,
• burka.

Je důležité tyto pojmy nezaměňovat.

Pravidla se velmi liší podle země, rodiny, kulturní tradice i konkrétního náboženského směru.

Z hlediska modistiky je důležité, že běžný módní klobouk s odkrytými vlasy náboženské zahalení zpravidla nenahrazuje.

Muslimská žena ale může hidžáb kombinovat s kloboukem.

Dnes se například běžně objevují kombinace šátku s baretem, fedora kloboukem nebo širokou krempou.

V takovém případě je klobouk módní vrstvou nad náboženským zahalením.

Hinduismus

Hinduismus nemá jeden univerzální předpis pro ženské zakrývání vlasů.

Velkou roli zde hraje region, rodina a místní tradice.

V některých částech Indie si ženy při náboženském obřadu nebo vstupu do chrámu přetahují přes hlavu volný konec sárí, kterému se říká pallu, nebo používají dupattu.

V některých oblastech se historicky používal také ghoonghat, kdy látka zakrývá vlasy a někdy i část obličeje.

Nejde ale o jednotný hinduistický předpis.

Klasický evropský společenský klobouk zde tuto funkci zpravidla nenahrazuje.

Sikhismus

Také u sikhismu je zakrytí hlavy důležitou součástí náboženského prostoru.

Při vstupu do gurdwary si zakrývají hlavu muži i ženy.

Muži často používají turban, ženy mohou použít dupattu nebo jednoduchý šátek.

Pro návštěvníka je proto nejvhodnější jednoduchá pokrývka hlavy, která respektuje charakter místa.

Tři různé významy pokrývky hlavy

Při své rešerši jsem si uvědomila, že je užitečné rozlišovat tři základní funkce pokrývky ženské hlavy.

První je společenská.

Klobouk se nosí proto, že odpovídá příležitosti a dress codu.

Typickým příkladem je svatba, dostihy nebo zahradní slavnost.

Druhá je liturgická.

Hlava je zakryta během modlitby nebo pobytu v posvátném prostoru jako projev úcty.

Třetí je náboženská identita a skromnost.

V takovém případě žena zakrývá vlasy i mimo samotný chrám nebo synagogu a pokrývka hlavy je součástí každodenního života.

Tyto tři funkce se mohou překrývat, ale nejsou totožné.

Proč žena v kostele nemusí automaticky smekat

Jedním z nejčastějších omylů je tvrzení, že „v kostele se klobouk vždy sundává“.

Historicky je přesnější říci, že muž při vstupu do křesťanského kostela smekal, zatímco žena mohla zůstat se zakrytou hlavou.

Po dlouhá období se od ní zakrytí hlavy dokonce očekávalo.

Právě proto na historických fotografiích svateb, pohřbů a bohoslužeb vidíme muže s odkrytými hlavami, zatímco ženy sedí v lavicích v kloboucích.

Dámský společenský klobouk nebyl pouze ochrannou pokrývkou proti počasí.

Byl součástí kompletní toalety ženy.

---

Ženy v uniformě

Při studiu etikety klobouků jsem narazila i na další specifickou oblast – ženy v uniformách.

Právě zde obecná pravidla společenského odívání často ustupují služebním předpisům.

U ženy v uniformě není pokrývka hlavy zpravidla módním doplňkem ani osobní volbou.

Je součástí uniformy a může označovat:

• příslušnost ke sboru,
• hodnost,
• profesní postavení,
• konkrétní služební zařazení,
• historickou tradici jednotky.

Proto je potřeba uniformní pokrývku hlavy vnímat jinak než klasický dámský klobouk.

Uniformní pokrývka hlavy není módní doplněk

U civilního společenského klobouku žena vybírá podle příležitosti, denní doby, oblečení a vlastního stylu.

V uniformě rozhoduje především:

• služební předpis,
• typ uniformy,
• hodnost,
• konkrétní úkol,
• ceremoniální pravidla,
• bezpečnost.

Osobní vkus zde stojí až na posledním místě.

Vojákyně

Vojákyně mohou podle typu uniformy a konkrétní armády nosit například:

• barety,
• čepice se štítkem,
• lodičky,
• slavnostní pokrývky hlavy,
• plukovní čepice,
• ochranné přilby.

Pokrývka hlavy je zde součástí správného ustrojení.

Není ale správné používat jednoduché pravidlo, že vojákyně má vždy venku pokrývku hlavy a uvnitř ji vždy sundává.

Ve skutečnosti záleží na konkrétním služebním předpisu, typu prostoru a druhu služby.

Jiná pravidla mohou platit při běžné službě, jiná při strážní službě a jiná při slavnostním nástupu.

Účes se přizpůsobuje uniformě

U civilního klobouku se často vybírá klobouk podle účesu.

U uniformy je tomu zpravidla opačně.

Účes musí umožnit správné nasazení služební pokrývky hlavy.

Dlouhé vlasy proto bývají sepnuté nebo upravené tak, aby nepřekážely.

Důvodem není jen vzhled.

Žena může během služby používat také:

• ochrannou přilbu,
• respirátor,
• sluchátka,
• komunikační techniku,
• další ochranné prostředky.

Funkčnost je zde důležitější než módní efekt.

Vojenské pilotky

U vojenských pilotek se reprezentativní a ochranná funkce pokrývky hlavy velmi jasně oddělují.

Při nástupu může pilotka nosit služební čepici nebo baret.

Při samotném letu používá ochrannou leteckou přilbu.

Jedna žena tedy může během jednoho dne používat několik úplně odlišných typů pokrývek hlavy, z nichž každá má jinou funkci.

Civilní pilotky

U dopravních pilotek stanovuje pravidla konkrétní letecká společnost.

Typickým prvkem je čepice se štítkem.

Ta může být předepsaná například při příchodu posádky, pohybu terminálem nebo při nástupu cestujících.

V kokpitu bývá zpravidla odložena.

Ani zde nejde o módní klobouk, ale o součást profesionální identity.

Letušky

Uniformy letušek jsou z modistického pohledu mimořádně zajímavé.

Právě zde se služební uniforma často velmi úzce propojovala s módou.

Používaly se:

• pillboxy,
• toque,
• barety,
• lodičky,
• malé asymetrické kloboučky,
• headpieces.

Zejména ve 20. století byly uniformy letušek často navrhovány významnými módními návrháři a klobouk byl součástí celkové vizuální identity letecké společnosti.

Dodnes některé společnosti používají velmi výrazné pokrývky hlavy.

Je ale potřeba si uvědomit, že letuščin klobouk nemá stejnou funkci jako klobouk ženy jdoucí na svatbu.

Je součástí firemní uniformy.

Policistky

Také policejní uniforma má vlastní systém pokrývek hlavy.

Policistky mohou používat například:

• čepici se štítkem,
• policejní bowler,
• baret,
• služební kšiltovku,
• zimní čepici,
• ochrannou přilbu.

Zajímavý je právě ženský policejní bowler.

Jeho konstrukce vychází z tradičního klobouku, ale v policejním prostředí už nejde o módní doplněk.

Stává se služebním symbolem.

Proto je přesně stanoven jeho tvar, barva, způsob nasazení a umístění znaku.

Policistka a účes

Také u policistek musí být účes praktický a bezpečný.

Dlouhé vlasy nesmějí překážet při zákroku ani při používání ochranných prostředků.

Je potřeba počítat s:

• přilbou,
• služební čepicí,
• respirátorem,
• taktickým vybavením,
• fyzickým pohybem.

Pokrývka hlavy musí pevně sedět a nesmí omezovat služební činnost.

Uniforma a náboženské pokrývky hlavy

Další zajímavou oblastí je spojení uniformy a náboženské identity.

V některých institucích mohou ženy používat například služební hidžáb.

Podobně mohou existovat upravená pravidla pro sikhské turbany a další náboženské pokrývky hlavy.

Ani zde ale nejde o zcela volnou osobní volbu.

Pokrývka musí splňovat požadavky na:

• bezpečnost,
• barevné sladění s uniformou,
• pevnost,
• způsob upevnění,
• možnost použití ochranných prostředků,
• jednotný vzhled.

Slavnostní uniforma

Zvláštní postavení mají slavnostní a ceremoniální uniformy.

Při přehlídkách, státních ceremoniích, pohřbech nebo pamětních aktech může pokrývka hlavy nést silný symbolický význam.

Může označovat:

• jednotku,
• hodnost,
• historickou tradici,
• druh ozbrojených sil.

V takové situaci samozřejmě nelze služební pokrývku nahradit elegantnějším dámským kloboukem podle osobního vkusu.

Právě přesnost a jednotnost jsou podstatou ceremoniální uniformy.

Žena v uniformě na pohřbu

Je důležité rozlišit, v jakém postavení žena na pohřeb přichází.

Pokud je například vojákyně nebo policistka přítomna ve služební funkci a v uniformě, řídí se služebním a ceremoniálním předpisem.

Ke své uniformě si nepřidává samostatný černý módní klobouk jen proto, že jde na pohřeb.

Pokud přijde soukromě v civilním oděvu, vztahují se na ni běžná pravidla smuteční etikety.

Žena v uniformě v kostele

Podobně je tomu při bohoslužbě.

Pokud se žena účastní vojenské svatby, pohřbu nebo pietní bohoslužby v oficiální služební funkci, nerozhodují pouze běžná pravidla církevní etikety.

Rozhodující je také služební a ceremoniální předpis.

Proto zde neplatí jednoduché pravidlo, že žena klobouk vždy ponechává nebo vždy sundává.

Žena v uniformě na společenském večeru

Vojákyně může během jednoho dne vystřídat několik různých forem oděvu.

Může mít:

• běžnou služební uniformu,
• slavnostní uniformu,
• večerní vojenskou uniformu,
• civilní večerní šaty.

Každá z těchto variant může mít úplně jiná pravidla pro pokrývku hlavy.

U večerních vojenských uniforem se klasický dámský společenský klobouk zpravidla nepřidává.

Zdravotní sestry

Historické sesterské čepce jsou velmi zajímavým příkladem profesní pokrývky hlavy.

Jejich tvar mohl označovat:

• konkrétní nemocnici,
• školu,
• hodnost,
• pracovní postavení.

Někdy bylo podle způsobu složení čepce nebo jeho zdobení možné poznat, jakou pozici sestra zastává.

Dnes tyto pokrývky hlavy téměř zanikly, ale z hlediska historie modistiky jsou mimořádně zajímavé.

Akademické pokrývky hlavy

Podobný princip existuje v akademickém prostředí.

Při promocích a dalších ceremoniích se používají tradiční akademické čepice.

Ani zde nejde o klasický dámský klobouk.

Je součástí ceremoniálního oděvu a může označovat stupeň vzdělání, instituci nebo akademickou hodnost.

Soudkyně a právničky

V některých právních systémech jsou součástí soudního oděvu také paruky.

Ani ty nejsou módní pokrývkou hlavy.

Jde o symbol funkce a historické tradice.

Jaký je hlavní rozdíl?

Při výběru civilního dámského klobouku si klademe otázku:

Jaký klobouk je vhodný pro tuto příležitost?

U ženy v uniformě je první otázka jiná:

Jaká pokrývka hlavy patří k této konkrétní uniformě a této konkrétní služební situaci?

Teprve potom přichází na řadu obecná společenská etiketa.

Při své rešerši jsem si proto vytvořila jednoduché pořadí:

služební předpis → bezpečnost → ceremoniální pravidla → společenská etiketa → osobní vkus

Uniformní klobouk jako samostatná modistická disciplína

Z pohledu modistiky považuji uniformní klobouky za samostatnou a velmi zajímavou disciplínu.

Jejich konstrukce musí být přesná.

Rozhodují například:

• proporce koruny,
• šířka a tvar krempy,
• přesný úhel nasazení,
• umístění znaku,
• způsob upevnění,
• stabilita při pohybu,
• kompatibilita s účesem,
• pohodlí při dlouhodobém nošení,
• možnost použití ochranného vybavení.

Uniformní klobouk proto není obyčejný klobouk doplněný služebním znakem.

Je součástí promyšleného vizuálního systému, který reprezentuje instituci, profesi a často i dlouhou historickou tradici.Náboženství, zahalování vlasů a ženy v uniformě

(85)