Vlna má paměť, duši i terapeutickou sílu
Rozhovor s Hanou Škorpilovou o moderním plstění, řemesle a práci s vlnou
Plstění je staré řemeslo, které se v rukou zkušené tvůrkyně mění v moderní výtvarnou techniku. Hana Škorpilová se práci s vlnou, mokrému i suchému plstění a vedení kurzů věnuje od roku 2006. Je zakladatelkou výtvarné dílny Ateliér Škorpilová v pražské Jeruzalémské ulici, autorkou knihy Mokré plstění vydané nakladatelstvím Grada a propagátorkou technik, které přibližuje veřejnosti prostřednictvím kurzů, publikací, e-booků, televizních vystoupení i tvoření se seniory.
Vlna mě naučila trpělivosti.“
Hano, čtenářům vás chceme představit jako jednu z výrazných osobností českého plstění. Jak byste popsala svou cestu k vlně?
Moje cesta k vlně byla postupná, ale velmi silná. Vlna mě oslovila jako materiál, který není jen krásný na pohled, ale hlavně živý pod rukama. Když s ní člověk pracuje, cítí její strukturu, vůni, pružnost i proměnu. Z obyčejného chomáčku může vzniknout šála, klobouk, víla, obraz, kabelka nebo prostorový objekt.
Plstění a zpracování vlny učím od roku 2006. Za tu dobu jsem prošla velký kus cesty – od vlastních pokusů přes studium tradičních technik až po vedení kurzů, vydání knihy a vybudování vlastního ateliéru i e-shopu. Vlna se stala mojí profesí, ale také osobním tématem.
Pamatujete si okamžik, kdy jste si řekla, že právě vlna a plstění budou vaší hlavní cestou?
Nebyl to jeden dramatický okamžik, spíš postupné uvědomění. Čím víc jsem s vlnou pracovala, tím víc jsem chápala, jak obrovské možnosti nabízí. Není to jen řemeslo. Je to výtvarná technika, práce s přírodním materiálem, meditace i terapie v jednom.
Začala jsem vnímat, že plstění má u nás velký potenciál, ale lidé ho často znají jen velmi povrchně. Chtěla jsem ukázat, že plsť nemusí být hrubá, těžká ani staromódní. Může být jemná, moderní, nositelná, umělecká i velmi elegantní.
Co vás na vlně fascinuje nejvíc?
Její proměnlivost. Vlna je měkká, lehká a nadýchaná, ale správným postupem z ní vznikne pevný a funkční materiál. Dokáže být jemná jako hedvábí, ale také pevná jako obuv nebo kabelka.
Fascinuje mě i její přirozenost. Není to mrtvý materiál. Reaguje na ruce, vodu, tlak, teplo, pohyb. Učí člověka trpělivosti. Když spěcháte nebo tlačíte příliš, vlna vám to vrátí. Když ji vnímáte a pracujete s ní citlivě, odmění se krásným výsledkem.
Moderní plstění není staromódní řemeslo
Mnoho lidí si pod pojmem plsť představí něco hrubého a obyčejného. Vy ale ukazujete, že moderní plstění může být jemné, krásné a výtvarné. Co je podle vás moderní plstění?
Moderní plstění je spojení starého řemesla, kvalitního materiálu a současného výtvarného přístupu. Nejde jen o to vyrobit pevnou plsť. Jde o to vytvořit materiál, který má strukturu, lehkost, barevnost, příběh a často i praktické využití.
U mokrého plstění dnes pracujeme s jemným merinem, hedvábím, nuno technikou, vrstvením vláken, reliéfem, barvou a strukturou. U suchého plstění zase vznikají jemné figurky, víly, květiny, dekorace i prostorové objekty. Moderní plstění respektuje tradici, ale nebojí se nových cest.
Jste zakladatelkou výtvarné dílny Ateliér Škorpilová v Jeruzalémské ulici v Praze. Jak tento prostor vznikl?
Ateliér Škorpilová vznikl jako místo, kde se lidé mohou setkat s vlnou opravdu prakticky. PotřebovL jsem vytvořit prostor, který nebude jen obchodem nebo učebnou, ale živou dílnou. Místem, kde si člověk může materiál osahat, vyzkoušet techniku, pochopit postup a odnést si vlastní výrobek.
Jeruzalémská ulice v Praze měla krásnou atmosféru. Ateliér byl a sttále je místem kurzů, setkávání, výuky i inspirace. Prošlo jím mnoho lidí a pro spoustu z nich to bylo první skutečné setkání s vlnou.
Vašimi kurzy prošlo více než 1630 lidí. Co podle vás lidi na plstění tak přitahuje?
Myslím, že je to kombinace jednoduchého začátku a hlubokého prožitku. Člověk nemusí být akademicky vzdělaný výtvarník, aby mohl začít. Vezme do ruky vlnu, vodu, mýdlo nebo jehlu a tvoří. Výsledek vzniká přímo pod rukama.
Zároveň je plstění velmi uklidňující. Lidé si odpočinou od hlavy, od telefonu, od spěchu. Soustředí se na pohyb rukou, barvy, materiál a postup. A najednou zjistí, že vytvořili něco krásného. To je silný zážitek.
Mokré a suché plstění: dvě cesty k jednomu materiálu
Učíte mokré i suché plstění. Jaký je mezi těmito technikami rozdíl?
Mokré plstění využívá vodu, mýdlo, tlak a pohyb. Vlákna vlny se díky tomu propojí a vznikne pevná plsť. Touto technikou lze tvořit šály, kabelky, klobouky, oděvní doplňky, obrazy, boty nebo prostorové objekty.
Suché plstění se dělá speciální plsticí jehlou. Jehla má drobné zářezy, které zachytávají vlákna a spojují je dohromady. Je to výborná technika na figurky, víly, zvířátka, květiny, dekorace a detaily. Obě techniky jsou krásné, ale každá má jiný rytmus a jiné možnosti.
Když učíte začátečníky, co je pro ně obvykle největší překvapení?
Že vlna opravdu poslouchá – ale až ve chvíli, kdy člověk pochopí její logiku. Začátečníci často čekají, že výsledek vznikne hned. Jenže vlna potřebuje čas. Musí se správně vrstvit, zvlhčit, třít, tvarovat nebo vpichovat jehlou.
Druhé překvapení je, jak kvalitní může výsledek být i u prvního výrobku, pokud má člověk dobrý materiál a správné vedení. Proto na kurzech kladu velký důraz na výběr vlny a pochopení základního postupu.
Jaké chyby lidé při plstění nejčastěji dělají?
U mokrého plstění často spěchají. Dají příliš mnoho vody, příliš mnoho mýdla, nebo začnou moc tlačit v okamžiku, kdy vlna ještě není připravená. Výsledek pak může být nerovnoměrný nebo se vrstvy špatně spojí.
U suchého plstění je častou chybou špatná práce s jehlou. Jehla se má vpichovat rovně, bez páčení do strany. Když se s ní pracuje šikmo, láme se. Důležitá je také vhodná podložka a správný typ jehly.
Kniha Mokré plstění pomohla přiblížit techniku českým tvůrcům
V roce 2011 vám v nakladatelství Grada vyšla kniha Mokré plstění. Co pro vás její vydání znamenalo?
Byl to velmi důležitý milník. Kniha Mokré plstění pro mě nebyla jen souborem návodů. Chtěla jsem v ní předat systém, zkušenost a pochopení materiálu. V té době nebylo u nás mnoho dostupných kvalitních zdrojů v češtině, které by se modernímu mokrému plstění věnovaly prakticky a srozumitelně.
Vydání knihy mi umožnilo dostat techniku k mnohem širšímu okruhu lidí. Dodnes se setkávám s tím, že někdo začínal právě podle této knihy. To je pro mě velká radost. Kniha stáel patří mezi nelépe zpacované učebnice o Mokrém plstění. Kniha je již vyprodaná, ale dá se koupit jako Ebook
Můžeme říct, že vaše kniha pomohla mokré plstění v Čechách výrazně popularizovat?
Myslím, že ano. Nechci tvrdit, že jsem byla jediná, kdo se u nás plstění věnoval, ale určitě jsem patřila mezi ty, kdo moderní mokré plstění u nás dlouhodobě učili, vysvětlovali a šířili. Kniha tomu výrazně pomohla.
Důležité pro mě bylo ukázat, že mokré plstění není okrajová nebo zastaralá technika. Naopak – je to nádherný způsob, jak pracovat s přírodním materiálem moderně, výtvarně a prakticky.
Vedle knihy o mokrém plstění jste vydala také e-book o andělských a květinových vílách. Proč právě víly?
Víly mají v sobě jemnost, něhu a fantazii. Jsou krásným tématem pro suché plstění, protože práce s vlnou umožňuje vytvořit lehkost, pohyb a křehkost. Andělské a květinové víly jsou oblíbené u žen, dětí i začátečníků, protože výsledek je osobní a emotivní.
V e-booku jsem chtěla lidem ukázat, že víla není jen dekorace. Je to malý příběh. Každá má jinou barvu, výraz, náladu a energii. Při jejich tvoření se lidé často velmi uvolní a ponoří do klidného procesu.
Vlna jako terapie i dobrovolnická práce
Říkáte, že práce s vlnou je terapeutická. V čem podle vás spočívá její síla?
Vlna působí na člověka velmi přirozeně. Je měkká, teplá, barevná a příjemná na dotek. Už samotný kontakt s materiálem uklidňuje. Při plstění člověk opakuje jednoduché pohyby, soustředí se na ruce a postupně se mu zklidňuje hlava.
Tvoření s vlnou dává lidem pocit, že něco zvládli. To je důležité. Zvlášť u lidí, kteří si nevěří nebo si myslí, že nejsou tvořiví. Najednou vidí, že jejich ruce dokážou vytvořit něco krásného.
Jezdíte jako dobrovolnice do domovů důchodců a připravujete arteterapeutické tvoření s vlnou. Jak na tuto práci reagují senioři?
Velmi citlivě. Pro seniory je práce s vlnou krásná právě proto, že je hmatová, pomalá a přirozená. Nemusí podávat výkon. Nemusí být přesní. Mohou se dotýkat materiálu, vybírat barvy a tvořit podle svých možností.
Často vidím, jak se klientky při práci rozmluví, vzpomínají, usmívají se. Vlna jim připomíná ruční práci, domácnost, dětství, přírodu. Tvoření se tak nestává jen výrobou dekorace, ale i prostorem pro kontakt, klid a důstojnost.
Je plstění vhodné i pro lidi, kteří si myslí, že nejsou tvořiví?
Ano. Dokonce bych řekla, že právě pro ně je velmi vhodné. Plstění není o dokonalé kresbě nebo akademické zručnosti. Je to práce s barvou, tvarem a materiálem. Každý může začít jednoduchým výrobkem.
Na kurzech často slyším větu: „Já nejsem šikovná.“ A za pár hodin si stejný člověk odnáší krásný výrobek. To je jeden z důvodů, proč mě výuka pořád baví. Vidím, jak se lidem mění výraz, když zjistí, že to dokážou.
Učení v Maďarsku a respekt k tradici
Učila jste se umělecké plstění od Judit Pócs a tradiční zpracování vlny v Maďarsku. Co vám tato zkušenost dala?
Dala mi hlubší respekt k řemeslu. Maďarská tradice práce s vlnou je velmi silná a krásná. Učila jsem se tam vnímat vlnu nejen jako výtvarný materiál, ale jako součást kultury, historie a každodenního života.
Setkání s Judit Pócs pro mě bylo důležité z hlediska uměleckého plstění. Ukázalo mi, že plsť může být skutečně výtvarným médiem. Nejen technikou, ale způsobem vyjádření. Tato zkušenost mě ovlivnila v tom, jak dnes učím i tvořím.
Jak se podle vás liší tradiční zpracování vlny od současného moderního plstění?
Tradiční zpracování vlny vychází z potřeby. Lidé vyráběli předměty, které používali – oděvy, obuv, přikrývky, izolační materiály, užitkové věci. Bylo to praktické, promyšlené a spojené s běžným životem.
Moderní plstění na tuto tradici navazuje, ale přidává výtvarný rozměr. Pracujeme s jemnými materiály, barvami, hedvábím, strukturami a autorským přístupem. Můžeme tvořit užitkové věci, ale také šperky, obrazy, oděvní doplňky nebo objekty.
Kvalitní vlna rozhoduje o výsledku
Velkou roli u plstění hraje kvalita materiálu. Jak poznat dobrou vlnu?
Dobrá vlna je čistá, rovnoměrná, dobře česaná nebo připravená, příjemná na dotek a dobře reaguje při práci. Nesmí být přesušená, lámavá, špatně barvená nebo plná nečistot. U česané vlny je důležité, aby se dala dobře oddělovat a vrstvit.
Kvalita se pozná při práci velmi rychle. Dobrá vlna se krásně rozkládá, plstí předvídatelně a výsledek je čistý. Nekvalitní materiál člověka zbytečně trápí. Začátečník si pak často myslí, že chyba je v něm, přitom problém může být ve vlně.
Proč podle vás nemá smysl šetřit na nekvalitní vlně?
Protože špatný materiál pokazí radost z tvoření. U plstění je vlna základ. Když není dobrá, člověk se nadře, výsledek není pěkný a často ho to odradí.
To neznamená, že vždy musíme používat nejdražší vlnu. Znamená to vybrat správnou vlnu pro správnou techniku. Na jemné nuno šály doporučuji jemné merino, například 16 nebo 18 mic. Na suché plstění, víly, dekorace nebo školní programy je zase výborná pevnější česaná ovčí vlna střední jemnosti.
E-shop, který vznikl z praxe
Provozujete také velmi dobře vybavený e-shop s vlnou na plstění a předení. Čím se liší od běžných obchodů s tvořivým materiálem?
Můj e-shop vznikl z praxe. Nevybírám materiál od stolu podle katalogu. Vlnu skutečně zkouším, pracuji s ní, učím s ní na kurzech a vím, jak se chová. To je velký rozdíl.
Zákazník u mě nenajde náhodný sortiment, ale materiály, které dávají smysl pro konkrétní techniky – mokré plstění, suché plstění, nuno plstění, předení, víly, dekorace nebo školní tvoření. Díky tomu mohu doporučit vlnu podle toho, co chce člověk opravdu vyrábět.
Nakupujete přímo u výrobců. Jak se to promítá do kvality a ceny?
Přímý nákup u výrobců mi umožňuje lépe kontrolovat kvalitu a zároveň nabídnout výhodnější cenu. Vím, odkud materiál pochází, jak je zpracovaný a na co se hodí.
Je pro mě důležité, aby zákazník dostal kvalitní vlnu, která bude dobře fungovat. Nechci prodávat materiál, který sice vypadá hezky na fotografii, ale při práci zklame. U vlny se kvalita pozná až v rukách.
Jakou vlnu byste doporučila začátečníkům pro suché plstění jehlou?
Pro suché plstění doporučuji česanou ovčí vlnu střední jemnosti, například kolem 24–26 mic. Má pevnější vlákna, dobře drží tvar a práce s ní rychle přibývá. Je ideální na andělské a květinové víly, vlásky, dekorace, figurky i školní tvoření.
Právě u začátečníků je důležité, aby materiál spolupracoval. Příliš jemná vlna může být na některé prostorové výrobky zbytečně drahá nebo pomalejší. Pevnější česaná vlna je praktická, dostupná a velmi dobře použitelná.
A jakou vlnu byste doporučila pro moderní mokré plstění?
Pro jemné moderní mokré plstění doporučuji především merino 16 a 18 mic. Je měkké, hebké a vytváří krásnou nekousavou plsť. To je důležité hlavně u šál, oděvních doplňků, nuno techniky a výrobků nošených přímo na těle.
Zároveň ale vždy říkám, že neexistuje jedna nejlepší vlna na všechno. Na pevnější výrobky, kabelky, koberečky nebo boty může být vhodnější hrubší vlna. Odbornost spočívá právě v tom, že člověk umí zvolit materiál podle výsledku, kterého chce dosáhnout.
„Vlna dokáže proměnit obyčejný den v tvořivý okamžik.“
Máte za sebou stovky kurzů, knihy, e-booky, televizní vystoupení i dobrovolnické tvoření. Co vás stále motivuje pokračovat?
Lidé. Jejich radost, překvapení a klid, který při tvoření nacházejí. Když vidím, že někdo přijde unavený, nejistý nebo přesvědčený, že nic neumí, a odchází s krásným výrobkem a úsměvem, dává mi to smysl.
Vlna má schopnost spojovat. Spojuje ruce s hlavou, člověka s materiálem, tradici se současností a často i lidi mezi sebou. To je důvod, proč se k ní stále vracím.
Když se ohlédnete zpět k roku 2006, co všechno se v českém plstění změnilo?
Změnilo se hodně. Když jsem začínala, plstění nebylo zdaleka tak známé. Materiálů bylo méně, informací také. Dnes už lidé znají mokré plstění, suché plstění, nuno techniku, víly, plstěné šperky i oděvní doplňky.
Mám radost, že jsem mohla být součástí této proměny. Učila jsem kurzy, psala návody, vydala knihu, ukazovala techniku v televizi a pomáhala lidem objevovat možnosti vlny. To je práce, která za sebou zanechává stopu.
Máte pocit, že se vám podařilo vybudovat kolem plstění komunitu lidí?
Ano, a velmi si toho vážím. Mnoho lidí se ke mně vrací opakovaně – na kurzy, pro materiál, pro radu nebo inspiraci. Někteří začali jedním kurzem a dnes tvoří samostatně, učí jiné nebo si plstění nechali jako důležitou osobní radost.
Komunita kolem vlny je specifická. Jsou v ní lidé, kteří mají rádi přírodní materiály, ruční práci, barvy, pomalé tvoření a opravdovost. To je mi velmi blízké.
Co byste vzkázala čtenářům, kteří plstění nikdy nezkusili?
Ať se nebojí začít. Nemusí hned tvořit složitý výrobek. Stačí vzít do ruky kousek vlny, vyzkoušet si, jak se chová, a dovolit si být začátečníkem.
Plstění není jen o výsledku. Je to i cesta. Práce s vlnou člověka zklidní, potěší a často překvapí. A když si vybere dobrý materiál a správný postup, první výrobek může být krásný.
Na závěr: kdybyste měla jednou větou říct, proč má smysl vzít do ruky vlnu a začít plstit, co byste řekla?
Protože vlna dokáže pod rukama proměnit obyčejný den v tvořivý, klidný a radostný okamžik.
Kdo je Hana Škorpilová
Hana Škorpilová je lektorka, autorka, propagátorka mokrého a suchého plstění a zakladatelka výtvarné dílny Ateliér Škorpilová v Jeruzalémské ulici 5 v Praze. Zpracování vlny a výuce plstění se věnuje od roku 2006.
Je autorkou knihy Mokré plstění, která vyšla v nakladatelství Grada v roce 2011, a také e-booku o tvorbě andělských a květinových víl. Jejími kurzy prošlo téměř 1700 studentů.
Věnuje se modernímu mokrému plstění, suchému plstění jehlou, nuno technice, předení a práci s přírodní vlnou. Plstění popularizovala také v televizních pořadech a dlouhodobě se věnuje výuce řemesla pro začátečníky i pokročilé.
Součástí její práce je také dobrovolnické arteterapeutické tvoření s vlnou v domovech pro seniory. Provozuje e-shop s vlnou a materiály pro plstění a předení, kde nabízí pečlivě vybrané materiály prověřené vlastní praxí.
(93)