Klobouk nemusí zestárnout na poli, aby měl příběh
Už delší dobu se chystám napsat pár slov na téma, které se neustále vrací. Objevuje se pod fotkami klobouků, v komentářích i v osobních rozhovorech. Vždy v trochu jiné podobě, ale význam je stejný názor:
„Klobouk si člověk musí zašpinit sám – potem, prací a lety. Jinak to není ono.“
Na první pohled to zní romanticky. Představa farmy, koní, stáda krav , prachu, práce venku, trampingu, ohně a života pod širým nebem. A ano, takový klobouk má svůj příběh a je na něm vidět život svého majitele. To je v pořádku. Ale není to jediná cesta.
Ne každý žije na ranči, ale může milovat příběhy
Je potřeba si uvědomit jednu věc – nežijeme všichni na farmě v Texasu ani na ranči v Montaně. Žijeme v Česku. Máme tady tramping, vandry, koně, farmy, lesy, hory, ale většina lidí chodí normálně do práce, do města, do dílny, do ateliéru na pódio. A milují příběhy, třeba film ,western, historii, staré řemeslo, osobnost nebo jen atmosféru starých časů.
Mám zákazníky z měst, z vesnic, z farem i z divadel a filmu. Někdo chce klobouk na koně, někdo na vandr, někdo na jeviště, někdo na focení, někdo jen proto, že se v něm cítí dobře.
A všichni mají jedno společné – chtějí klobouk, který má charakter.
A čekat deset let, než klobouk „přirozeně zestárne“, opravdu není pro každého.
Patina není špína. Je to řemeslo.
Tohle je důležité pochopit. Klobouk, který vypadá obnošeně, zaprášeně, opotřebovaně nebo „jako z westernu“, nevznikne tak, že ho někdo hodí do bláta a pošlape. Za tím je práce, zkušenost, znalost materiálu, barvení, tvarování, patinování a někdy i techniky, které se používají ve filmu a divadle pro kostýmy.
Takový klobouk je výsledkem řemesla a výtvarné práce. Je to podobné jako u rekvizit ve filmu – když vidíte western, historický film nebo pohádku, všechny kostýmy vypadají, jako by se v nich žilo roky. Ale ve skutečnosti je vytvořil někdo v dílně, kdo přesně ví, kde má být oděrka, kde špína, kde pot a kde slunce.
To není náhoda. To je práce.
Klobouk není jen kus oblečení. Je to osobnost.
Klobouk dokáže změnit člověka víc, než si většina lidí myslí. Když si někdy nasadíte nový klobouk, jste člověk v klobouku. Když si vezmete klobouk který vyrobím na míru jen pro vás, tak jak chcete , najednou máte pocit, že patříte do jiného času, jiného příběhu, jiného světa.
Klobouk podtrhává nositele jeho styl, jeho osobnost, jeho příběh. Někdo chce být ten kdo ví a kdo si stojí za svým pevně. nebo u vnitř je farmář, tramp, kovboj, někdo postava.
Hlavně člověk, který má rád poctivé věci a staré řemeslo, tradici , kvalitu
A přesně k tomu klobouk je.
Každý klobouk má svůj příběh – jen někdy začíná už v dílně
Někdo si klobouk opravdu „odžije“ – na poli, v lese, na koni, na vandru. A je to krásné.
A někdo jiný chce klobouk, který už příběh má, protože miluje historii, film, western nebo staré časy. A i to je v pořádku.
Důležité je jedno:
Klobouk není lepší proto, že je špinavý přirozeně, ani proto, že je patinovaný v dílně. Klobouk je dobrý tehdy, když má charakter, když sedí svému majiteli a když ho ten člověk nosí s radostí.
Protože klobouk se nenosí jen na hlavě.
Klobouk se nosí i v hlavě.
Patinování ohněm aneb proč občas klobouk zapálím
Ano, někdy klobouky patinuji ohněm. A ne, není to proto, že bych měla potřebu pálit klobouky nebo provádět nějaké kloboučnické rituály za úplňku. I když někdy říkám, že zapálení klobouku je vlastně očistný rituál, který z něj vyžene zlé duchy , očistí ho klobouk přirozeně nasaje charakter majitele.
To je samozřejmě trochu nadsázka – ale pravda je, že oheň dělá s materiálem věci, které se jinak udělat nedají.
Oheň vytváří patinu, kterou nejde úplně naplánovat ani zopakovat. Vznikají skvrny, změny barvy, drobné poškození, které nepůsobí jako „udělané“, ale jako skutečně prožité. Je to jeden z mála způsobů, jak dostat do klobouku něco nepředvídatelného, něco, co nevypadá jako dekorace, ale jako stopa života.
Když patinuji klobouk ohněm, nikdy to není úplně pod kontrolou. A právě proto to dělám. Protože život také není pod kontrolou, a klobouky, které mají vypadat, že něco zažily, nemohou být úplně dokonalé a naplánované. Oheň vytvoří stopy, které jsou prostě skutečné – a to je na tom to nejzajímavější.
Každý takový klobouk je pak originál, který už nikdy nepůjde zopakovat úplně stejně. A to je na řemesle to
sledujte novinky na IG
(141)