Voda v ekoprintu aneb není jedno co všechno nabereme do lavoru
V začátcích s ekprintem jsem si myslela, že hlavní roli v ekoprintu hrají listy, mořidla, pára s kouzelná slova… a možná úplněk. Jadně , že hrají a jsou veledůležité, ale jsou tu pak i další učastnící procesu.
A jedním z nich je l voda – a s zkoumáním vody jsme si ledacos vysvětlila.
Nejrve jsem se jen snažila ladit jen ideální kombinaci těch pravých listů a ty správná mořidla, a výsledek?
Místo otisku jako minule jsem měla… pokaždé něco trochu jinak .
Je jasné že samotný ekopint je pokaždé dobrodružství a výsledek není nikdy zaručen, v tom je to kouzlo přírodního barvení a samotný úchvatný ekoprint.
Ale začala jsem si všímat, že i když jsem vše dělala stejně byl výsledek doma jiný než práci nebo na kurzu kdesi u zákazníka.
Až jsem si jednou řekla – a co když je to i tou vodou? A měla jsem pravdu.
Tvrdá jako život, měkká je to jako barvířský sen
U mě doma ze studně teče voda tvrdá a silně železitá. Teď vím, že jsem si snad ani nemusela dělat železité mořidlo. Moje studniční voda už byla samo o sobě slabé mořidlo.
Barvy se v mi trochu dusily, otisky po máchání šedly . Ale když jsem zkusila měkkou vodu – třeba destilku nebo dešťovku – otevřelo se nebe! Doslova. Barvy se neměnily , listy vykreslily detaily a já jsem měla konečně radost. No vážně – rozdíl jak mezi instantní a poctivou polévkou od babičky.
tak začalo mé objevné bádání vlivu vody na Ekoprint
Dešťovka – živá voda – elixír ekoprintu (jen pozor na komáry)
Jakmile zaprší, cupitám ven s kýblem a lapu.
Dešťová voda je měkká, přirozená a zdarma – co víc si přát? Je to skvělá voda pro ekoprint.
Ostatně i pro praní vlny 🙂
Jen pozor, jasně že kvalitu děšťové vody ovlivní, kde a jak ji chytáte.
A taky ,když ji necháš stát moc dlouho, začne se kazit a páchnout a přijdou komáři.
Pak to není ouplně ten správný ekoprint, ale malý biologický experiment.
Kohoutková voda aneb chlor není kamarád, ale voda z kohoutku ano
Kohoutkovka je skvěle dostupná, ale může být i trochu nevyzpytatelná.
Jeden den super, tisky se povedou , druhý den je něco jinak i když ne úplně tragédie.
Je jasné, že v tom má prsty chlor.
Někde je ho v vodě , více někde méně.
Proto vodu radši nechávám odstát. Stačí chvilka a chlor se poroučí …
A funguje to – tedy hlavně to odstání.
Destilovaná voda – drahý zázrak pro skoro dokonalost
Destilovaná voda? To je takový malý velmi drahý zázrak ve flašce.
Bez minerálů, bez vápníku, bez překvapení – zkrátka ideální parťák, když si chcete být jistí vždy stejným výsledkem , že vám do barvení nebude mluvit žádný neviditelný prvek.
Já ji používám velmi málo. mě zase na dokonalosti tak nezáleži. Ale když chci při přírodním barvení mít vždy „čisté podmínky“ a férovou hru.
Výsledky jsou s ní často sytější a předvídatelnější.
Jen pozor – destilovaná voda je úplně „hladová“, takže při konečném máchání může z látky vytáhnout i zbytky barvy, pokud nebyla dobře ustálená.
Ale jinak – drahá , spolehlivá, tichá a elegantní milenka , kterou zase tak nepotřebuji :-).
Tvrdá voda našeho krasu a studniční překvápko
Jedna z věcí, kterou jsem si v ekoprintu a přírodním barvení musela vyzkoumat na vlastní kůži (a látku), je i vlastně ne úplně zásadní, ale i tak pozoruhodný vliv tvrdé vody, hlavně té s vysokým obsahem vápníku.
U nás doma teče nejen voda tvrdá ,ale i železitá jak stará žehlička – a zjistila jsem, jak moc voda ze studny ovlivňuje barvení a tisk .
Ovlivňuje to i procesy mokrého plstění vlny, ale to jen na okraj.
Časem jsem si všimla, že u přírodního barvení vlny nebo u ekopritu, některé barevné pigmenty a otisky jsou ne úplně ono , barvy jakoby bez života, a místo jemných detailů mi při máchaní barvy ztmavly a dělaly někdy i barvení i fleky nebo mapy.
No a pak jsem zjistila, že to nemusí být jen nesprávným mořením nebo listem – ale zde je to škůdcem zvaným vápník a železo ve vodě.
Tvrdá železitá voda totiž ovlivňuje chemii barviva i mořidla – váže se na aktivní složky a tím snižuje účinnost barvení. Pigmenty se neukotví tak, jak mají, získávají jiné tóny nebo se vysráží předčasně, a výsledek je… no prostě není to, co jste čekali.
Taky může měnit pH barvicí lázně a tím ovlivnit odstín – třeba kurkuma nebo košenila reagují citlivě, a s tvrdou vodou často utlumí svůj jas.
Zajímavé je, že vápník může dělat i „saddened“ efekt – barvy jsou jakoby zatažené, tlumené. A třeba u železitých mořidel se tvrdá voda postará o flekatý chaos. Ale pozor – některé rostliny s tvrdou vodou reagují i dobře, třeba eukalyptus. Takže jako vždy: záleží na kombinaci a co vlastně chcete. Tak jen zkoumejte sami.
Jak se zbavit železa ze studniční vody ?
Odstátí a provzdušnění vody
Nech vodu pár hodin i dnů odstát v otevřené nádobě – železité sloučeniny se oxidují (změní na nerozpustné oxidy) a klesnou ke dnu kde se usadí.
Můžeš lehce pak přefiltrovat přes látku nebo kávový filtr.
💡 Toto je nejjednodušší způsob, a často stačí pro ekoprint.
Převaření vody
Při varu se i železo částečně vysráží a usadí na steny hrnce , hlavně pokud máš ve vodě i hydrogenuhličitany. Po vychladnutí opět přefiltruj.
Použití křídy (uhličitan vápenatý)
Přidání trošky jemné křídy do barvicí lázně pomáhá neutralizovat železitý vliv, a zároveň upravuje pH. Pozor ale – ovlivní barvy (např. zvýrazní červené u mořenice).
Aktivní uhlí nebo domácí filtr
Pokud máš nějaký jednoduchý filtr s uhlím (i filtr na pitnou vodu), může pomoci snížit obsah železa – i když ne úplně.
Jak snadno změkčit vodu doma?
Naštěstí to není žádná věda. Tvrdou vodu si můžeme doma snadno změkčit několika způsoby:
- ☕ Převařená voda – převařením se část vápníku vysráží a usadí . Ne dokonalé, ale lepší než nic.
- 🧂 Přidání lžičky sody na praní nebo trošky kyseliny citronové – soda upraví pH, kyselina zase váže vápník, ale zase ovlivňuje některé pigmenty a tisky
- 🧪 Křída nebo vinný kámen v lázni – někdy pomohou stabilizovat barvicí podmínky.
Takže ano – tvrdá voda železitá s vápníkem může být záludná, ale když ji pochopíte a přizpůsobíte se, dá se s ní krásně pracovat. Jen je třeba vědět, co dělá – protože ve finále voda není jen výplň lavoru.
Jak jsem psala víše . Doma zejména v létě jsem pracovala se studniční vodou s vysokým obsahem vápníku a železa.
Výsledek? Místo jemného otisku jsem měla občas po máchání gotickou mordu v šedi a černi. Lekla jsem se.
Ale pak jsem zjistila – aha, železo samo o sobě moří! Od té doby si na studniční vodu dávám pozor. Nebo si s ní rovnou hraju jako s tajnou zbraní.
Voda je již náš parťák co překvapí jen zřídka.
Je to kouzelná zcela nezbytná složka, která všechno propojuje.
Ovlivňuje sice někdy nepatrně barevnost, sytost, dokonce i náladu listů (a mou). Takže pokud vám ekoprint „nějak nefunguje“, zkuste se nejdřív také podívat do lavoru a pak řešit nejenom moření a jaký list použít jak.
Možná tam plave odpověď. A možná i žába – pozor na ni, žáby mohou sice udělat skvělý otisk, ale kdo by to zkoušel , že ano.
A ještě můžete přijít na kurz a naučit se ekoprit pěkně v Ateliéru.
Doporučené kurzy
sledujte můj Instagram
(426)